Mně 40: Manuál pro milovníky současného umění

Detailní popis produktu

„Vzpomínám si, že se knihy o umění daly sehnat pouze v antikvariátu.
Vzpomínám si, že dějiny umění studovalo v ročníku pouze dvanáct lidí.
Vzpomínám si, že se ve škole všude kouřilo.
Vzpomínám si, že se texty psaly téšestsetdvojkou.
Vzpomínám si, že katalog s kroužkovou vazbou byl nejvíc cool.
Vzpomínám si, že jsem se marně snažil v knihovně Umprumu zjistit, co to je postmoderní umění.
Vzpomínám si, že byl vyhlášen konec dějin a dokonce i konec dějin umění.
Vzpomínám si, že se kurátorům výstav říkalo komisaři.
Vzpomínám si, že neexistovala stálá expozice moderního umění.
Vzpomínám si, že ve Valdštejnské jízdárně byla obří výstava Andyho Warhola.
Vzpomínám si, že výstavy a katalogy zaplňovaly bílá místa v historii.
Vzpomínám si, že jsme se těšili, až vznikne trh s uměním.
Vzpomínám si, že Reon Argondian mel galerii v Mostecké ulici.
Vzpomínám si, že se řešilo, jestli je reklama umění, nebo ne.
Vzpomínám si, že všechny výstavy v Rudolfinu byly o identitě.
Vzpomínám si, že všechny výstavy ve Veletržáku řešily teorii fraktálu a efekt motýlích křídel.
Vzpomínám si, že mít výstavu ve Špálovce byl vrchol kariéry.
Vzpomínám si, že většina lidí nenáviděla Ševčíky.
Vzpomínám si, jak velkou jsem mel radost, když jsem poprvé četl své jméno vytištěné v Ateliéru.
Vzpomínám si, že nová média byla skutečně nová.
Vzpomínám si, kdy jsem poprvé viděl internet.
Vzpomínám si, že když jsem nastoupil do Národní galerie, neměl jsem v kanceláři počítač.“